Indie 2011

Odlétáme 3.prosince 2011 na 9 dnů do Indie.Letíme s Turkish Airlines, což je letos vyhlášená nejlepší letecká společnost. 4 a 1/2 hodiny trvá cesta do Istambulu, kde po 3 hodinách čekání pokračujeme zase stejnou společností do Dillí. Tentokrát letíme 8 hodin.Horor bude až cesta zpět. Takže ve 4 v noci jsme na místě, teď autobusem do hotelu, malý odpočinek a pak autobusem po městě. Návštěva hinduistického chrámu Lakšmí Narair a prohlídka národního muzea.
Dillí je město s nesmírnou spoustou odpadků, které nikdo neuklízí, jsou ho hromady a na nich stojí třeba svatá kráva.Odpadkové koše neexistují, hlavně umělé hmoty se kupí na ulici. Jinak je Indie plná zeleně, parků a stromov í, záhonků s květinami podél silnice. Z autobusu se bohužel nedá vystoupit, jen ve skupinách a stejně nás obklopí obchodníci s korálky, náramky,knihami a pohlednicemi.Nakonec náš vedoucí vezme něco do autobusu, nabídne nám to a po nezájmu to vrátí.
Hotely mají perfektní služby, všechno dělají chlapci,nejsou tu pokojské. Náš vedoucí rozděluje diškerece,na které jsme dali jako obvykle 40 UDS na osobu, jinak v restauracích dáváme ještě 10%díško.
Všechny ženy chodí v sárí, i ty, co jedou jako třetí na motorce, i ty,co nosí na hlavě dlouhá polena.Muži v turbanech se vyskytují hlavně v letadle, je to velmi slušivé,ale asi je nosí jen ti bohatí. Jinak chudáky jsme skoro neviděli, netrofly jsme si jít daleko od hotelu.
Jedeme po jediné velké dálnici. Proti nám jde např. stádo ovcí. Necháme ho přejít.Nebo běží nahý mužský. Něktří to stačili vyfotit, já ne.
Jaipur (nebo Džaipur) je hlavním městem.Zde jsou dokonce zametačky ulic.Odpadky dávají do velikých pytlů.Samozřejmě v sárí, s dlouhými košťaty. Indie má 1 bilion 200 miliónů obyvatel, průměrný věk je 38 roků, pojištění mají jen státní zaměstnanci a ti se většinou důchodu nedožijí. Já se svými šedinami jsem budila senzaci. Povinná školní docházka je do 8. třídy, dívky většinou školu nedochodí a tak je tu dost analfabetů. Angličina je povinná a tak dost lidí mluví anglicky, ačkoliv např. jedna letuška moc nerozumněla,které jídlo jsem si vybrala.Indie se osvobodila od Anglie asi r. 1996. Všechna náboženství jsou trpěna a tak i všechny svátky.Indie byla britskou kolonií od r. 1858. Ještě bych se chtěla zmínit o tom, že je na ulicích plno toulavých ssů. Ale to je i v Evropě často. Počasí jsme měli krásné, byl konec období dešťů, sucho, sluníčko a 24 st. Ptali jsme se na puntík na čele dívek, ale ten mají jen vdané ženy.
Většina měst má kolem 1 a 1/2 milionu obyvatel, také vzdálenosi jsou vždycky stovky kilometrů.
Ještě bych ráda upozprnilla na národní park v Sarisce. Jim podobných je tu plno. Protože tygr indický byl na vyhynutí ,otevřela Indie národní parky, kde jsou tato zvířata chráněna proti lovcům. Jezdí se tu džípy a okolní zvířata to už ani neruší. Tak jsme viděli krokodýla, diviké prase, plno opic,množství jelenů a srnců
Přes problém ve zpátečním spojení, když jsme čekali v Istambulu 8 hodin, cesta do Indie byla zajímavá. Většinu staveb podporuje UNESCO a nabídli nám dokonce i cestu na slonech.
V Praze jsme v 17,50, takže stíhám spojení autobusem, Metrem a elektrikou.

Polsko

Je 30.5.2009 a my odjíždíme s památkáři přes Brno a Ostravu na 8 dní do východního Polska.První zastávka je ve Věličce, kde prohlížíme solné doly. Za prvé je tam drahý vstup (40 Zl.) a pak prohlídka trvá 3 a půl hodiny, což je pro mě nekonečně dlouhá doba. Většinou stojím,polské průvodkyni nerozumím, Vlaďka mi to částečně překládá.Zajímavá je prostorná kaple sv. Kingy s lustry a oltáři – skulpturami zhotovenými ze soli.Například :kopie Večeře páně od Leonarda da Vinciho, nebo Pieta. Jinde je socha Lenina, náhrobek Pilsudského,jdeme stále dolů, k vekým jezerům a k tomu hraje hudba Vivaldiho, zkrátka úplný kýč. Vidíme i kutací stroje z minulých dob, zapne se osvětlení a figury se pohybují.Konečně výtah! Ten nás odveze nahoru. Všude samozřejmě prodejny pohlednic,upomínek i restaurace hluboko v podzemí s nabídkou obědů.

Jede nás 13, máme malý mikrobus s krytým vlekem, kam příjdou zavazadla. Majitel mikrobusu je soukromník, veze nás až od Brna, před tím se zúčastnil motocyklových závodů v Brně.Mluví dobře polsky,kdysi tu rok pracoval.

Začínáme v Krakově a hned jdeme na Wawel, protože je neděle a my můžeme ještě dopoledne vidět reprezentační místnosti.Ale stojí to zato.Komnaty s nábytkem ,starými kamny,obrazy ,zdobené stropy a plochy plastik po stěnách, líčící slavné bitvy Poláků.Příští den pokračujeme pěšky po Krakově.Nejprve s naším spolucestujícím Dr.Arno Paříkem ,odborníkem na historii židů. Prohlížíme synagogy, většinou jen prázdné stavby, jediná udržovaná je synagoga s museem..

Dnes je tu volný vstup a tak prohlížíme plno vitrin se starými památkami. Ovšem pražské židovské museum je daleko bohatší.

Stará Jagellonská universita je dnes pro veřejnost uzavřena a tak vidíme jen dvůr se schodištěm (obr), dojdeme na hlavní náměstí (Rynek Glówny) se Sukiennicí (renezanční budovou.která nahradila původní gotickou tržnici). Kolem jsou historické domy V kostele Panny Marie je slavný oltář Veit Stosse, stejně jako rozměrný krucifix z pískovce od téhož autora. V muzeu Czartoryskách je Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho a Rembrandtova Krajina s milosrdným samaritánem.

Pokračujeme do Baranówa Sandomierskeho, kde je krásný zámek Lesczynských, nedotčený,majitelka včas odstěhovala všechno cenné a tak to nepadlo do rukou okupační armády. V suterénu je muzeum síry – historie těžby v obrovských dolech nedaleko odtud. Příští den prohlídka Pulawy, hlavně krýsný park okolo bývalého zámku a v něm romantické stavbičky,dnes většínou zříceniny. Přijíždíme do Kazimierze Dolného. Trhové náměstí upoutá několika manýristickými domy s bohatou dekorací (obr).Bývalá synagoga je z 18.století. Přijíždí 170 vojáků z Izraele,tuto cestu dostali za odměnu „po stopách svých předků“ Městu vévodí zřícenina hradu (Janowiec), v paláci Czartoryských bylo centrum uměleckého a politického života, ale po nezdařeném puči v.r.1831 majetek zkonfiskovali Rusové.Ale i dnes je místo oblíbeným výletním cílem.

Lublin je největší město n JV Polska. Vcházíme Krakovskou bránou (obr) Lublinský zámek se nám nepodařilo zastihnout otevřený. Jednou jsme přišli pozdě, příští den se slavil nějaký svátek a nebylo otevřeno. Fotím domy na náměstí, pohled na zámek z dálky,prohlíželi jsme i kostely. Je tu mnoho k vidění. Na okraji Lublinu je Majdanek, koncentrační tábor. Tam jsem nešla V Chelmu je síť podzemních chodeb, pozůstatek křídových dolů . .Ty jsme vynechali. Ve městě Zwierzynieca hlavně v Zamošči je plno památek. Branou Lvovskou procházíme nejzachovalejším renezančním městem v Evropě.Náměstí, domy,opevnění, katedrála radnice, zbytek židovské čtvrti se synagogou. Po snídani příští den pokračujeme 440 km přes Ostravu, a Brno do Prahy.Cestou nezapomenutelná zastávka v Novém Jičíně,kde je pouť a krojovaní účastníci,zde vidíme i muzeum klobouků. Dnes, po 3 týdnech zničily povodně město, dívám se na to v TV a srdce mě bolí.

V Praze na mě čekala Šárka,pomohla mi s kufrem a přinesla mi kytici pivoněk k narozeninám.

Chile,Velikonoční ostrovy,Patagonie

6.10.2010 odjíždíme z autobusového nádraží Student Agenci do Budapešti. Je sluníčko, 23st,cesta trvá 6 hodin,ale pokračovat letadlem budeme až v 19,05, takže čekáme na letišti.Zlobí je počítač,takže kufry do Santiaga pošlou ,ale my si musíme naše místenky zařídit až v Madridu,kde přestupujeme.Ale tam to tak jednoduché není,posílají nás od čerta k ďáblu, jedeme výtahem nahoru,pak vláčkem,zase výtahem a nakonec společností LAN (soukromé) do Chile.Noční let s večeří a snídaní. Jede nás 9,bohužel 6ti lidem nedošly kufry,,složitě sepisujeme, kufry došly do hotelu až příští den odpoledne.
Čeká nás mikrobus do hotelu, jedeme soukromou dálnicí, která se sice platí, aleje o 30 min. kratší.
Další den Metrem do středu města, vidíme presidentský palác, stráž je v bílých uniformách, před palácem 3 zvony z bývalého kostela a v něm zahynulo při požáru asi 300 lidí, většinou se ušlapali.Na náměstí jsou také sochy presidentů,všichni tři zemřeli nepřirozenou smrtí. První z nich, Salvator Allende Cosseno byl fantasta a pod jeho sochou je napsáno"Miluji Cille a ona bude šťastná"
Dále socha původních obyvatel indiánů (žije jich tu ještě 2/3 všeho obyvatelstva)Pak bohatě zdobený katolický kostel, většina obyvatel jsou katolíci.
Pokračujeme ke kopci sv. Krištofa, zcela nahoře je socha sv. Krištofa.:Je jaro, všechno kvete, stromy s rudými květy jsou endemické pro Chile, nikde jinde nerostou.
Další den, je čtvrtek,odlet na Velikonoční ostrovy. Vzdálenost 3700 km trvá 4 hodiny. Z okénka vidíme hřebeny And, zasněžené.Obrovské letadlo je plné,létá denně.
Ostrov má 10 mil. obyvatel. Je sopečného původu, na 3 jeho trojúhelníkových rozích jsou 3 vyhaslé sopky, které soptily před 1000 léty.
Ale ještě k Santagu. Založeno bylo 1441 Indiány Mapucho, kteří tvoří i dnes většinu obyvatel.
Jsou mírně snědí, černovlasí a hlavně tetovaní. Hlavní třídou Santiaga je Av.O'Higginse,, která vede až do středu města. Je lemována stromy Alameda, které jsou také endemické.Městem protéká řeka,jedno rameno zasypali při stavbě Metra.Metro má 4 linky, vyjímečně výtah a žádné jezdící schody. Za kostelem sv.Eduarda byla nádražní hala, navržená Eifelem, 1927 byla zničena při zemětřesení.Největší hospodářský boom byl v 19. toletí po nalezení bauxitu. Universita je soukromá, velmi drahá. Hrdinové revoluce i všichni presidenti jsou pohřbeni v kostele. Presidentský palác byl původně mincovna, , dnes jsou zde jen reprezentační místnosti. Všichni ministři mají soukromé vily. Také mnohé obecné školy jsou soukromé, děti nosí uniformy.I ty jsou drahé.Angličina je povinná,ale jinak všichn i mluví výhradně španělsky.
Na kopec sv. Krištofa a na vyhlídku na město jsme jely s Vlaďkou ještě jednou.Nahoru výtahem ,ale dolů pěšky, výtah měl hodinovou pauzu. Pak 3 stanice Metrem, přes řeku Mapucho ,přes čtvrť umělcůa lan ovkou na kopec.Přesně takovou, jako máme na Petřín.Dlouhá je 500 m, v mezizastávce je Zoo,sportoviště a bazén.
Další den nás provádí Luděk. Nejsenzačnější je Muzeum předkolumbovských kultur, 1000 až 600 před K.Ostatní dle fotek. Navštívíme i kostel Augustiánů,který byl při zemětřesení pobořen, jen socha Krista zůstala nedotčena mimo trnovou korunu, která mu sjela na krk. Kdosi se to pokusil napravit, ale koruna se stále vracela a tak je tam ukřižovaný s trnovou korunou kolem krku.
10.10.na Šárčiny narozeniny jsme konečněna Velikonočních ostrovech.Vítá nás skupina zpěváků a každý z nás dostane květinový věnec.Bydlíme senzačně v domečcích s plným komfortem, s nádhernou zahradou a bazénem. Po snídani na nás čeká auto a první zastávka je u sedmi soch, které hledí přes moře k Indonesii,odkud asi původní obyvatelé přišli.Většina soch byla poražena při zemětřeseních nebo vlnami sunami, opravy provedli Angličané, Američané Japonci a snad i Němci .Mnoho soch se rozbilo už dřív nebo při
dopravě.
Jdeme i k jeskyni Ana de Paku Caves (Ana = jeskyně) Hluboko dole je prostor,kde rodina dřív bydlela, je tam obytný prostor krytý shora skalou,je tam i kuchyňka. Místní průvodce říká, že jeho babička tak asi do 4 let bydlela. Všichni schází dolů,já čekám nahoře.Pak prohlížíme zbytky sídlišť, jedna stavba byl zřejmě kurník pro slepice.Ve skále je lom, kde se vytvářely sochy,zvlášť se lámaly kamenné klobouky.Ty už mnohé sochy nemají. Oči byly z barevných kamenů, mají-li i uši, jsou skoro hotové.Ruce mají připažené a některé mají na krku znatelné tetováí.Sochy asi bylo božstvo jednotlivého kmene. Ale to jsou dohady, moc se o tom neví.
Velikonoční ostrov tvořily tři sopky na trojúhelníkovém ostrově.Půda je tu nesmírně úrodná,tak
mnoho lidí hospodaří na svých pozemcích a úrodu dováží na trhy.Obyvatelstvo dosáhlo mnoha tisíc,ale přistěhovalci z Evropy, hlavně misionáři,sem zanesli epidemie neštovic,tuberkulózy a j. a tehdy se počet obyvatel značně snížil.
Scházíme až k zálivu,který byl vhodný k rybolovu.Velký kulatý kámen u břehu,kterému říkají břicho světa,obsahuje tolik železa,že se kolem něho střelka kompasut točí kolem dokola.Námořníci tvrdí, že spadl z nebe. Jmenuje se Aku Te Pito Kura.
Jdeme se vykoupat k moři k pískové pláži, na břehu je plno palem. Je neděle, je tu plno ,nemám chuť se koupat,rovnám si fotky ve foťáku a prohlížím si řadu soch Rapa Nui, stojící na břehu.
Je to úžasné, kolik akácií mineme cestou do vinařství. Kvete tu i strom Linora (lat. Laudana).
Vinařství je obrovské.Má i plantáže mimo ty zdejší.Zavodňují je hadičkami,denně má každý průtek 250 až 300 ml vody.První výrůstky se odstřihnou,až druhé se nechají vyrůst.Vyrobí se tu až 1 a 1/2 milionů litrů ročně. Firma podporuje děti Mapuchů.Velkou výhodou je zdejší podnebí. Prší jen na jaře a pak je celý rok sucho.I půda je náplavová. Ochutnávka nás zklamala.
Plošina s 15ti vztyčenými sochami moai,Ahu Tongakariki,byla obnovená 1995 za finančím přispění Japonska. Dnes máme oběd z balíčku, vynikající!
14.10. letadlem do Patagonie,letíme ze Santiága, kam jsme se vrátili z Velikonočích ostrovů.Odlet v 9,30 a do Punta Arenas ve 14,25. Kolonii tučňáků v Otway fjord jsme oželeli a bylo to lepší pro nás.Pak jedeme autobusem (státním) do Puerta Natales,kde jsme ubytováni.
Po časné snídani do národního parku Torres del Paine s výhledem na hory a jezera. Pak jeskyně Milidon,laguna Amarga, jezero Nordenskjold a jezero Pehoe, skalní věže Torres del Paine, jedeme
mikrobusem a děláme fotostopy. Vysoké, zasněžené vrcholky hor nás oslňují.Příští den nás čeká plavba lodí fjordem až k ledovci.
Jsme navlečení, varovali nás, že bude velký mráz, mám i rukavice a čepici, ale je nádherný slunečný den,12 st. ,kolem nás pobřežní útesy,vodopády,kolonie kormoránů, dva lvouni a ve výšce kondoři. Dojedeme až k ledovci Serrano. Oběd na farmě Magellan. Na lodi ke mně přišla mladá dívenka,která tu obsluhuje a říkala mi, že se učí anglicky. A kormoráni že snáší v únoru 4 vejce a pak se starají o mladé. Přežijí 1až 2,dravci, lišky a jiní pregátoři sežerou mláďata. Pokusila jsem se s dívenkou mluvit, ale ona uměla jen tohle nabiflované. Nerozuměla, co se ptám. Pak tu jsou labutě, kačeny a lísky barevně trochu odlišné od našich.Oběd jsme měli na farmě, která patřila majiteli lodi,grilované maso,většinou hovězí, trochu tvrdé,ale u vedlejšího stolu si ho chválili.Příští den prohlídka Punta Arenas.Město mělo původně žaláře, kam posílali trestance z Anglie,Holandsa a i odjnud, stejně jako do Austrálie.Jednou se zločinci vzbouřili,podřilo se jim obsadit loď,ale místo odjezdu se opili rumeme, který na lodi objevili a tak byli snadno zlikvidováni. Později obsadili město piráti, památkou na ně je vrak lodi.Jinak město osídlili přistěhovalci z celého světa. Jinak na nás Punta Arenas hluboký dojem nezanechala, jen homolovitě sestříhané stromy ve městě i na hřbitově.
Dál jedeme dlouhým žlutým autobusem,noční let do Madridu,kde nám téměř uletěl spoj,čekal na nás přes půl hodiny,, nakonec přes Budapešť,Student Agenci do Prahy.Čas čekání v Budapešti nám Luděk zkrátil malou prohlídkou města. Cesta autobusem trvala dalších 6 hodin, už nám bylo všechno dlouhé.Před půlnocí jsme na Florenci.



.

Jemen pokrač.2

Viděli jsme i hřbitov.Ovšem směli jsme jen do brány.Náhrobní kameny nesou jméno muže,ev.ženy,je-li pochována s ním.Mrtvý je ještě ten den omyt, navoněn a uložen do hrobu v bílém.Rodinná tryzna trvá 3 dny.

Dnes končíme v Kawkabanu, rybářské vesničky u Mrtvého moře. Američan z Jemenu zde postavil chatky s doškovými střechami,air-condition až od 5ti hodin,místy neteče voda,nesplachují WC,jsme sice u moře,ale je tu jen po kotníky vody,na vylepšení už nezbyly peníze.

Ráno pokračujeme podle moře do Taizu,hlavního města Jemenu za dynastie Rasulid. 1616 tudy projížděly karavany až o 1000 velbloudů,které vezly do Evropy (hlavně do Dánska)ovoce,látky,koření,barviva kameninu a hlavně kávu.Muzeum v paláci imána Ahmeda bylo zavřené.Další malebná vesnice Ibb leží ve výšce 2337m,byla hlavním městem královny Arwa v 11.století. Zde jsme obědvali v rodině, seděli na zemi kolem koberce,zahráli nám na místní nástroje a zatančili s dýkami - muži v sukních.Malé město Ibb leží vysoko v horách,často zde prší,takže je krajina relativně úrodná.

Příští den do Wadi Dhar,jen 15 km od Sana´a ke skalnímu paláci.Pětiposchoďová stavba vznikla jako letní sídlo imána Yahya,od revoluce 1990 je prázdnýČást naší skupiny ho navštívila a obdivovala rozhled do okolí. Ještě

město Thilla (Thula), kde je hned za hradbami veliká umělá nádrž.Ženy, které jdou zahalené s nádobou na hlavě se brání našemu fotografování.Pak žene do města pasák stádo koz.Staré město je půvabné,i když nám nic nového nenabídne.Fotíme domy,které mají barevně zdobená okna,zdobenou fasádu ale uličky jsou tak úzké,že neustále ustupujeme motorkám a kolům.Stále nás doprovází skupina obyvatel a vysvětluje něco, co už známe.

Den zakončíme v Shibam - Kawban,bývalého města dynastie Yaffouride z 9.a10.století.Hory kolem jsou 3000 m, pas do Sana´a jsme přejížděli ve výšce 2800 K m.Silnici postavili Němci 1978.Z Jiblahu do Ibb se nedalo projet pro spadlou skálu v cestě. Došli jsme pěšky, náš autobus vycouval.Já zbytek dost dlouhé cesty stopla náklaďák. V Ibb je jediná americká nemocnice, která léčí zdarma. Bylo to město s dost velkou židovskou skupinou lidí,většina emigrovala, ale nad některými dveřmi nacházíme židovskou hvězdu

Poslední den bydlíme v přepychovém hotelu,ale nenechají nás tu do 3 do noci,jdeme do jiného hotelu,kdo chce,zaplatí si 3 lůžkový pokoj s koupelnou nebo přespí v přízemí v hale.Spím v hale.Zase stejné spojení přes Egypt,letíme obvykle 3 hodiny a pak čekáme 5 hodin na spojení. I ve Vídni čekáme na autobus a pak přes Brno do Prahy.Končíme ve 23 hodin v Ruzini.

Jemen pokračování1

Zde má každý mobil a všichni hrozně křičí. Neuvěřitelné je i množství motocyklů,jezdí po cestách,po chodníku, sice se vyhnou,ale i v uzounkých uličkách nás ohrožují. Benzin je levný,3 a 1/2 litru jeden UDS. Ale i to je pro ně dost.Na trzích se prodává zelenina, ovoce,malé banánky, pak výrobky ze stříbra a tepané malé šavličky, to má každý kluk za pasem. Uctívají spoustu světců, ti mají mešity a hroby.

Sana´a jsme tedy ještě první den po příletu prohlédli.Je to výstavné město s domy stále opravovanými,je 400 let staré,stejně staré jsou mešity, hradby pamatují 1000 let.Opravy financuje UNESCO. Ubytování v hotelu Arabia Felix,zvenčí kouzelného,ale schody do 2.patra se daly vyjít pouze po čtyřech, kufr mi vynesli.Voda ve sprše teče čůrkem,záchod splachuje spíš hadičkou. Jinaj je tu čisto

Brzy ráno snídaně na dvorku pod podloubím rostlin, v 7 přelet do Seiyunu,let trvá 1 hodinu,přeletěli jsme údolí Hadramawatu,to je pravidelně vysychající řečiště v poušti.Seiyun byl hlavním městem v době britského protektorátu a tudy vedla již od r.1490 cesta karavanů.Sultánův 5tipatrový palác s muzeem folklóru,archeologie a rukodělných prací byl zavřený a fotíme ho jen zvenčí. Také zvenčí vidíme i mešitu s největším minaretem. Staré výškové budovy jsou stavěné z vepřovic, to jsou cihly ze slámy a bláta,nevypalované. Projíždíme širokým ,tvrdým korytem řeky,dnes je suché, prší tu prý tak jednou za 4 roky,žádné prudké deště,ale několik dní vytrvale prší ,korytem se valí proudy vody,nedá se tudy projíždět a déšť ohrozí domy i "mrakodrapy" ,4 až 8mipatrové budovy,které se často zřítí.

Odpoledne do Shibamu,viděli jsme dům, který opravili Dánové. Město je také pod UNESCem,ale to vkládá většinu financí do Sana'a,město vzniklo ve 3.stol př.K,tedy daleko před Mohamedem. Páteční mešita byla postavena za kalifátu Harun al-Rašida 940 př.K.,byla mnohokrát opravovaná,naposledy 1960.

Po přespání v Seiyunu 40 km do Tarimu,v 17. - 19. stol. tu bylo 300 mešit k výuce sumitského islámu Je tu i velká knihovna založená 1972,obsahující 14.000 svazků a 3000 antických rukopisů.K návštěvě bychom potřebovali zvláštní povolení.

Cestou zpět nahlížíme do výrobny vepřových cihel a jedeme i kolem mlýnku na obilí, kde je zapřažený velbloud a točí žentourem. Má zavázané oči, aby se neplašil.Protože se vracíme až za tmy,vidíme Sultánův palác osvětlený a je to zážitek.

Zbavili jsme se vojenského doprovodu a i veder,máme zase jen 25 st.Je to úleva.To když jsme se vrátili letadlem do Sana'a.Ještě prohlížíme město.Jemen podporují emigranti z USA a ze Seigonu, kteří v cizině zbohatli a trpí touhou po domově. Sponzorují stavby silnic, opravy domů a mešit.nechávají si posílat Kat, drogu,na kterou jsou zvyklí, dožívají se 55 let,jako všichni závislí. Proto jsou zdejší muži malí a drobní,zato mají všichni bouli na tváři,už od rána při tom kouří a i jedí.

Kat je různě drahý,podle čistoty lístků. Na hektaru kávy se vydělá ročně 6000 Reálů, na katu 60.000 Reálů.Káva přináší devisy, kat ne,nesmí se vyvážet,jen se pašuje. Také Saudská Arabie podporuje Jemen.Např. mango a papája tu sice roste, ale vyváží se jen do Saudské Arabie.Na trhu není.

Děti jsou kouzelné, buclaté a ve městech nás jen okukují a nežebrají.

Příští den ujedeme 278 km přes pohoří Haraz (2200)do Manakha. Město je položeno strategicky tak, že nebylo za Ottomanské okupace Turky nikdy dobyto, ačkoliv turecké kanony blokovaly níže položené cesty.Kdysi turecká pevnost s historickými domy.Oblast kávovníkových plantáží. Al Hajjarah je jedno z nejmalebnějších jemenských vesnic.Hutaib je další malebnou horskou vesnicí.Je zde pohřební mešita Dal-al-Hatem ibn Ibrahim al Hamdani,světce ze 17.století.

Hned ráno navštívíme rybí trh v Hodeidě. Dnes dorazíme k Rudému moři. Cesta na jih do Adenu je kvůli pirátům uzavřena.Takže přes Zabid,ranné centrum výuky, kde byly položeny základy algebry.Dnes zde funguje 80 medres-mešit v čele s Velkou mešitou.Do té jsme i nakoukli,nic moc.Nedaleko, v Al-Usaidin jsou jednou ročně na jaře závody velbloudů. Městečko Zabid je jedním ze tří v UNESCU.Zde byla založena i první islámská universita pro chlapce i dívky a závěrečná zkouška se skládala z přednesu Koranu, zpaměti. Do revoluce to byla jediná universita v Jemenu,dnes jich tu je 16,8 státních a 8 soukromých,za semestr se platí několik tisíc UDS.

Ještě mluvíme o trestech "Saira".To je trest za nevěru,hlavně žen.Hrozí jí ukamenování. V Saudské Arabii se to striktně dodržuje.Zde vyžadují 4 svědky. Také popravy jsou veřejné,oznámení o nich najdeme v novinách.

Bohatí šejkové jezdí do Bahrajnu (S.A.),aby mohli konzumovat alkohol.

Jemen 5.až 15.10.2009

Přímé spojení není, letíme Egypt Air,v 8 z Prahy do Vídně přímým autobusem,ne přes Brno.(Euroline)Ve Vídni čekáme 2 a půl hodiny,Boingem 737 do Kahýry , zase čekáme a do Sana'a v 3,15.Udělení visa (60 UDS),snídaně v 9 hodin a pak prohlídka hlavního města. Jdeme do Národního muzea,staré čtvrti města jsou na seznamu UNESCO,zdobené domy 400 let staré,trh,suky a mešity,kam nesmíme.

Jemen je jedno z nejstarších osídlení.První počátky nacházíme 1000 př.K.Nejdůležitějšími produkty byla myrha a kadidlo,pryskyřice stromů,rostoucích na jižním pobřeží.Tyto aromatické vůně byly vysoce ceněny nejen u Egypťanů, ale i Řeků a Římanů a byly vykupovány zlatem.Nejprve se dovážely na oslech a mulech,pak výhodněji od 11.století na velbloudech. Celou historii Jemenu nebudu vyprávět,ale země byla rozdělena na dvě poloviny a

až v r. 1961 vznikla Arabská republika(YAR),do té doby byla země uzavřena od okolního světa. Oba vládci odešli do Saudské Arabie, jedinkrát se pokusili vrátit, ale byli opět vyhnáni do S.A.

Islam přinesl prorok Mohamed 632 a odtud se tradují všechny zvyky.Ženy chodí zahaleny, jen oči jim koukají,chodí v lehounkých mušelínových závojích,i když jim dole vyčuhují džíny.Krámy jsou plné pestrých dámských šatů,jak na maškarní,zdobené jsou výšivkami a flitry,do toho se zřejmě převléknpu hned doma, když jsou mezi svými.Muži nosí většínou široké šátky uvázané jako sukně,jen málokdy kalhoty. Je to jistě příjemnější v těch vedrech.Na hlavě šátky. Všíchni žvýkají KAT, to je vlastně droga.Tvoří jim bouli na tváři,je to prý vhodné pro potenci,v první třetině to zvýší duševní čínnost,pak následuje doba klidu a nakonec otupění.Všichni žvýkají kat již od mládí a většina brzy umírá. Je to droga a existují různě drahéodrůdy, podle toho, jak je kat skladován a čištěn.Pěstitelé katu mohou zbohatnout víc, než pěstitelé kávy. I emigranti v USA si nechávají kat posílat.

Jemen je vlastně chudá země,je živa z cizineckého ruchu - nic moc - a z darů emigrantů v USA a Singapuru.Ti tam zbohatli a trpí touhou po vlasti.Proto posílají dary,vystaví silnice,nové domy,vrací se na krátko,vezmou si 18tiletou,nechají jí dům a vrátí se do Ameriky.A tam zemrou.Opraví spadlé domy z vepřovic,dotují kde co.Ale dvouprovdovou silnici do hor postavili Němci,Weinseker se na to přijel podívat.Jemenci mají naftu i zemní plyn,ale neumí to prodat.

Příští den pokračujeme letadlem na východ.Není tu už jen 26 stupňů,ale 35.I když chodím jen v blůze,potím se.Celou cestu po východní části nás doprovází vůz se dvěma policisty ozbrojenými automaty. Čekají i na přechodech, hlavně na mě,protože jdu poslední.

Petrohrad,pokračování

Další den do Carskoje Selo (Puškin).Zde jedině máme přednost,místní sem smí až odpoledne.Zase bez dlouhé fronty,máme už vstupenky.Je otevřený i Kateřinský palác s Jantarovou komnatou (v té se nesmí fotografovat),jinak mám mnoho krásných snímků,i ze soukromého Kateřinského divadla.I já s holí musím chodit v návlecích přes boty a špičaté kramflíčky, které jsou teď v módě,sem vůbec nesmějí.Velkolepý je park s vodotrysky a fontánami.

Jdeme až k Finskému zálivu, to je k moři, ale to daleko před námi je stále ještě Rusko. Vidíme přístaviště se zámořskými parníky, do Finska je to blizoučko.

Po návratu si prohlížíme zvenčí areál bývalého Smolného kláštera. Založila ho carevna Alžběta na návrh Bartolomeo Gastreliho. Je stavěn v ruském stylu v kombinaci s barokem.V bažinaté půdě se stavěl 7 let.

Byli jsme i na Martově poli,kde hoří věčný oheň.Chrám Vzkříšení Krista je v místě, kde byl 1.května 1883 zavražděn car Alexandr II.Otevřen byl až 1998 po dvacetileté renovaci.Nešla jsem dovnitř,je mi moc nový.Dekorativně vyzdobený,zevně i uvnitř.

vedoucí nás zavedli i do přepychových hotelů,Grant hotel Evropa v secesním stylu,nebo hotel Astoria.Carské apartmá to stojí několik tisíc dolarů za noc.

Na Něvském prospektu je i Aničkovův palác. Postavila ho Kateřina II.svému milenci Alexeji Razumovskému,po jeho smrti ho věnovala knížeti Potěmkinovi.

Úspěšný rod Jenissejův tu postavil vinárnu, později čokoládovnu,je to nejhonosnější secesní budova,včetně vitrážových oken,křišťálových lustrů a mramorových pultů. Dnes je nevyužitá, můžeme nakouknout jen oknem z průchodu.Stejně zajímavá je i budova firmy Singer,výrobce šicích strojů.Je zajímavá skleněnou koulí na kuželovité rohové věži. Dnes je tu velké knihkupectví.

Na co ještě vzpomenout..Navštívili jsme hřbitov,také se vstupným,kde je hrob Dostojevského,Puškina,Glinky, Balakireva,Korsakova,Musorgského,Borodina,Čajkovského,Rubinsteina. Při stavbě nových silnic se nikdo o to,že jsou vedeny přes bývalé hroby nezajímá,silnice se vede podle plánu a kosterní památky zůstanou pod zemí pod dálnicí.

Vstupné do paláců,kostelů,muzeí je pro cizince o něco vyšší než pro místní. A pak je tam velká zločinost, okradli nás v elektrice několikrát.Jinak to byl zajímavý zájezd. Fotky jsou na ploše pod heslem Petrohrad.

Byli jsme i na Martově poli, kde hoří věčný oheň.Chrám Vzkříšení Krista je v místě,kde byl 1.března 1883 zavražděn car Alexandr II.Otevřen byl 1998 po dvacetileté renovaci. Nešla jsem dovniř,je mi moc nový.Je dekorativně vyzdobený,zevně i uvnitř. Vedoucí nás zavedli i do přepychových hotelů,Grant hotel Evropa je v secesním stylu,nebo hotel Astoria.Apartmá tu stojí až několik tisíc dolarů za noc.Na Něvském prospektu je i Aničkovův palác. Postavila ho Kateřina II.svému milenci Alexeji Razumovskému, po jeho smrti ho věnovala knížeti Potěmkinovi.